Střípky z Pálavského vinobraní 2017

Jako vždy druhý zářijový víkend, letos vycházející na 8.-10.9., se v Mikulově konalo tentokrát  již 70. Pálavské vinobraní. Nutno říci, že organizátoři naplánovali opravdu bohatý, do poslední minuty nabitý program. Vinobraní tedy není jen o třídenním popíjení místních vín a burčáku. Jen hudebních vystoupeních bylo nepřeberné množství od popu, rocku, jazzu až po vážnou, dechovou i lidovou hudbu. A to vše na šesti scénách. Hezká byla i folklorní vystoupení, která k vinobraní neodmyslitelně patří, nebo stand up comedy  a k tomu všemu bylo k ochutnání mnoho moravských specialit. V programu vinobraní nemohly samozřejmě chybět i již stálice v programu jako výstup na Svatý kopeček nebo Mistrovství České republiky v rozeznávání vůní ve víně.

My jsme vinobraní navštívili pouze na jeden den, což je ukrutně málo. Tak jsme bohužel stihli jsme jen zlomek toho, co jsme stihnout chtěli.

IMG_2290

 

Vinobraní jsme si chtěli ale především užít a nehonit se po schůzkách s vinaři. Program jsme tedy nechali na našem aktuálním rozpoložení. Úplně skvělá byla pro naši „situaci“ aplikace Pálavského vinobraní, kde jsme měli v nabídce program, mapu, info k soutěžím, hudbu k sobotnímu ohňostroji (pokud byste se chtěli dívat dál od středu dění) a další nepostradatelné informace k dopravě, parkovištích.

 

 

Přes aplikaci bylo možné zúčastnit se i soutěže a hlasovat o nejlepší burčák vinobraní. Letos ho vyhrálo vinařství Vinofol z Novosedel.  Musím ale upřímně říct, že jsme se za celé vinobraní nesetkali se špatným burčákem.  Samozřejmě záleželo, v jakém stadiu kvašení každý burčák byl. Některé byly ještě čerstvé šťávy, jiné už byly v plném burčení. Záleželo tedy na jednotlivém vkusu a chuti, ovšem každý si přišel na své.

 

 

První, čeho jsme se po prvních ochutnávkách burčáku, zúčastnili byl historický průvod krále Václava IV. a jeho manželky v podání, jako každý rok,  Chantal Poullain.

 

 

 

 

IMG_2316

 

Pak jsme se přesunuli do vinařského městečka, abychom ochutnali nějaká ta vína.

 

Vína jsme chutnali poctivě, avšak nejvíc nás zaujala vinařství PPS a Fučík, které pro nás byli objevem. Zastávka u Volaříků byla sázka na jistotu. Jen nás trošku mrzelo, že neměli vína řádně vychlazená.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

 

Co se týče jídla. Tak pokud jste tak jako my, nechtěli trávit tři hodiny v restauraci, nezbylo Vám než se průběžně dokrmovat u stánkových prodejců. Kromě místních specialit, které byly vynikající, vinobraní nabízelo stánkovou klasiku, která neurazí, jelikož asi od ní nebudete čekat vrchol gastronomie. Výběr byl ale pestrý, od bramboráků, přes grilované maso, „čínské“ nudle, burgery, vegetariánskou kuchyni až po palačinky atd. atd.

 

 

 

O zábavu měly na vinobraní postaráno i děti, které se mohly zúčastnit mnoha soutěží, her a atrakcí.

 

Hezké zpestření programu byla i pouť. Ovšem některé atrakce byly po požití burčáku jen pro velmi otrlé.

Folklor byl samozřejmě na každém kroku.

 

 

Letošní vinobraní bylo co se týče návštěvnosti rekordní. Milovníků vína se sešlo šedesát pět tisíc! Organizace ale všeobecně fungovala perfektně a nikde jsme nečekali žádnou frontu. Místo, kde jsme ale pocítili velikost akce byl amfiteátr, kde se konaly velké koncerty.

Atmosféra na koncertech byla skvělá!

 

My jsme stihli pouze Klaru & The Pop, No Name a Mig 21.

 

 S ubytováním to bylo ovšem trošku horší. Ten, kdo ho neměl zamluvené rok dopředu, měl problém. Dalo se sice přespat ve stanovém městečku, ale ti zhýčkanější sháněli nocleh přes známé, kde se dalo. My byli ubytovaní v hezkém penzionu v Březí (pár km od Mikulova), kam se nebylo problém dostat taxíkem, kterých bylo na vinobraní samozřejmě dost.

Co se týče cen, určitě nešlo o nic přemrštěného. My si kupovali lístky už v dubnu, tedy za výhodnější cenu 450,-. Od července byla cena už 550,-  a od září 600,-.  Ceny rozlévaných vín byly 15-20,- za 0,5dcl.

Jubilejní, sedmdesátý ročník Pálavského vinobraní, se alespoň pro nás, velmi vydařil. Spokojení jsme byli, jak s programem, organizací, víny i delikatesami, tak hlavně s krásnou, vinnou atmosférou a setkání s přáteli. A myslím, že právě proto se na vinobraní jezdí.

Historie festivalu

Tradiční oslavy vína zapustily v jihomoravském Mikulově kořeny v minulém století. První ročník Pálavského vinobraní se přitom konal v roce 1947. Původně se slavilo v areálu Sirotčího hrádku v Klentnici, vesnici vzdálené čtyři kilometry od Mikulova. Před více než čtyřiceti lety se však slavnosti přesunuly přímo do Mikulova. A právě tam se až do dnešních dnů vzdává vínu hold. Pro většinu vinařů zahajuje vinobraní tu nejkrásnější část práce ve vinohradu – sběr hroznů, lisování, výrobu burčáku – která skončí v listopadu, kdy většina vín projde prvními degustacemi.

K Pálavskému vinobraní se neodmyslitelně váže i připomínka významné historické události z dějin Mikulova. Na podzim roku 1403 jednotka těžkooděnců z mikulovského hradu vysvobodila z vídeňského vězení krále Václava IV.

 

 

 

 

 

Text je chráněn autorskými právy.

Historie vinobraní – čerpala jsem z webu palavskevinobrani.cz

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s