Jak jsme byli u Stávka a v Gotbergu

Byl pátek 7.4. a cíl tohoto víkendu byl jasný už bezmála měsíc, kdy jsem začala tento výlet pro mě s manželem a několik přátel plánovat. Už dlouho jsem se chtěla zajet podívat do vinařství k panu Stávkovi. Jeho vína jsem znala už dlouho, několikrát jsem o nich psala, ale aby si člověk mohl ucelit názor, bez osobní návštěvy vinařství to zkrátka nejde. Další plánovanou zastávkou bylo vinařství Gotberg. V Gotbergu jsem byla již několikrát, vždy jsem byla spokojená, tak to byla jednoduše sázka na jistotu.

Výlet nám ovšem začal hodinovou stojačkou na D1. V zápětí přibyl další šrámek na mém dokonalém plánu a tímto varuji před absolutním spolehnutím na navigace, bez logického zamyšlení, za jak dlouho máte být v cíli. Němčičky, vesnička, kde sídlí pan Stávek, totiž není jediná víska tohoto jména v České republice. V naší krásné zemi jsou Němčičky tři. Naštěstí jedna od druhé vzdálené asi 30 minut jízdy autem. Takže když netrefíte, stejně jako my, napoprvé, nezajedete si až tolik.

DSC_7280

Čtyřhodinovou cestu z Prahy do Němčiček….ehm… nám nakonec vynahradilo moc příjemné ubytování v útulném penzionu Ovčí terasy (www.beee.cz). Penzion funguje i jako farma, kterou ji samotnou můžete pojmout jako cíl. Na farmě Vám nabízí mnoho aktivit, kde se vyžijí jak dospělí tak děti. Můžete si zde vyzkoušet např. pasení oveček, které běhají hned pod penzionem, vinohradnické, vinařské a sadařské práce. Všichni v penzionu byli moc vstřícní a přátelští, ale nejvíce naši chlapskou část výpravy potěšila bohatá a chutná snídaně. Sám pan majitel našim mužům připravil hemenex lehký jak obláček. Někteří si přidávali i čtyřikrát a od snídaně jsme je museli doslova odtrhnout. Pokud si tedy chcete užít klidný víkend se sklenkou vína a domácí kuchyní uprostřed přírody, tento penzion bude správná volba.

 

 

První vinařství, po vydatné snídani, kterou před každou návštěvou vinařství důrazně doporučuji, bylo vinařství Gotberg, které se nachází nedaleko Hustopečí (od Němčiček je vzdáleno cca 20 minut autem). Vinařství patří mezi ta mladší. Založeno bylo roku 2003 a v roce 2010 uvedli na trh svá první vína. Dnes hospodaří na 56 hektarech vlastních vinic a podle rozlohy vinohradů patří k největším bioproducentům hroznů v ČR. Vinná réva roste na jílovito-sprašových půdách bohatých na obsah vápníku a zraje na oblých terasách porostlých lékořicí, šípkovými keři, planými višněmi a broskvomandloněmi. Idylka.

DSC_7287

Ve vinařství bylo nahlášeno, že přijede na návštěvu Krajčíková s pár lidmi a že chceme jen ochutnat pár vín. Byla jsem ale moc příjemně překvapená, když na nás čekal přímo enolog vinařství pan Ing. Stanislav Málek, který moc hezky, svým bodrým způsobem, vypráví o vínech. Vždy se od něj něco nového dozvím. Vína jsme poctivě podegustovali od začátku vinného lístku do konce. Bílá a růžová na krásné terase vinařství, odkud je impozantní výhled na Pálavu a Mušovská jezera. Krásná je ovšem i samotná moderní budova vinařství, která získala ocenění „Nejlepší průmyslová stavba Jihomoravského kraje roku 2009“.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Na červená jsme se přesunuli do podzemní degustační místnosti, která díky své podobě získala název Diamant. Pan Málek nás navíc provedl i výrobou, která je běžně k nahlédnutí pouze přes sklo degustační místnosti.

Ve vinařství se nám tak líbilo a vína se tak dobře pila, že původně plánovanou koštovačku pouze na dopoledne, jsme přetáhli asi o dvě hodiny. Příště využijeme možnost přespání přímo ve vinařství.

(o degustovaných vínech se můžete dozvědět víc v dalším článku)

DSC_7349

Narychlo jsme tedy přesouvali rezervaci na oběd, který jsme měli v restauraci Kraví hora (http://www.kravihora.cz/restaurace). Vína jsme ovšem nemohli vyzkoušet, nebylo to po tak náročné degustaci v našich fyzických silách. Pouze ti nejotrlejší z nás si dali orosenou Plzničku. Jídlo bylo ale moc dobré. Většina si dala hráškovou polévku, která byla skvělá, nebo česnečku. A jako hlavní chod kachní prsa s křenovou omáčkou, nebo hovězí líčka dušená na víně s bramborovou kaší a dušenou kořenovou zeleninou. Kávu jsem už asi měla chutnější, ale určitě bych ji zařadila mezi ty lepší u nás.

DSC_7351

 

Jen pár kroků od restaurace se nachází krásná sklepní ulička „Republika Kraví hora“

Základ jsme tedy měli před odpolední návštěvou vinařství pana Stávka vydatný.

K návštěvě vinařství jsme se rozhodli z penzionu dojít pěšky (cca 15 minut). Procházka to byla i přes počáteční brblání krásná. Vedla cestou mezi vinohrady s krásnými výhledy, odkud se někteří nemohli odtrhnout se svými foťáky a instagramovými sdíleními.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

V hezkém vinařském dvoře nás přivítal tatínek nynější hlavy vinařství Honzy Stávka, pan Jaroslav Stávek. Omlouval se, že Honzík se zdržel na vinohradu. Mezi tím nám vyprávěl, jak vinohradničil on a jak si to Honzík celé přestavěl. Ukázal nám i nejdelší pomlázku na světě, která je zapsaná do Guinessovi knihy rekordů. Když se prý s ní chodí na mrskut, nese ji několik chlapů. O tom, že je v Němčičkách na Velikonoce veselo dosvědčují i mnohé trofeje – podprsenky a kalhotky vymrskaných němčických žen – zavěšené na pomlázce….

Po chvilce čekání na pana Stávka, a děkovaní pohnutí osudu, že jsme vinařství nenavštívili v době Velikonoc, přikráčel pan Stávek. S košíkem a nůžkami v ruce se omlouval, že ho zdržel vinohrad. Idylický obraz vinaře nás zavedl do degustační místnosti, kde jsme hned začali s ochutnávkou. Vinařství Stávek se zaměřuje hlavně na růžová, fortifikovaná (typu portského) a cuvée vína (víno z několika odrůd révy vinné). Tradice vinařské rodiny sahá hluboko do minulosti, jelikož již dávní obyvatelé Němčiček se již ve středověku živili pouze vinohradnictvím a sadařství. Vinařský dvůr pana Stávka, který jsme navštívili byl postaven ještě podle informací do týdne před naší návštěvou roku 1929. Při rekonstrukci střechy, která proběhla pár dní před naší exkurzí, byl nalezen vchodový trám, který posunul datum položení základního kamene statku až do roku 1898.

DSC_7382

 

 

DSC_7388

Po ochutnávce první části vín jsme se přesunuli do vinohradu, kde jsme se dozvěděli něco o koncepci vinohradnictví. Samozřejmě se sklenkou vína (můj sen ochutnávat víno z vinice na které právě stojím). Někteří, ovšem nutno poznamenat, vínem nabiti kuráží, si chtěli vyzkoušet parádní traktor pana Stávka, s nápadem „tour de vinohrad“. Pan Stávek si však na svůj traktor nenechal sáhnout. Ten prý řídí jen on sám. Tour se nekonala, ale zato jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací např. o zakládání vinice, která právě u Stávků probíhá. Starou vinici Bočky totiž vyklučili a zakládají znovu. Jde o několikaroční proces přípravy půdy. Samozřejmě by to šlo i rychleji. Ale podle slov pana vinaře „pokud chci něco zanechat další své generaci, musím to udělat poctivě, aby i za dvacet let mělo víno z čeho brát“, je postup jasný. Vinice Bočky je díky svému terroir (souběh faktorů jako je půda, klimatické podmínky a osobnost vinaře) nejlepší v Němčičkách. Poslední víno ze staré vinice Bočky s názvem Cuvée Bočky (cuvée 15-ti odrůd vín) tedy rychle nakupujte, protože se jedná o unikát, který již nebude. Víno má hezkou květinově-ovocnou vůni. V chuti je šťavnaté s dotykem bílého rybízového kompotu od babičky (podle mé chuťové paměti 🙂 .

Z vinohradu nás Honza Stávek zavedl do moderního výrobního sklepa. Počítačem řízené chlazení s vymoženostmi, které se všude nevidí. Na první pohled nás ale zaujal dřevěný sud ve tvaru vejce. Dozvěděli jsme se, že se jedná o jednu z mnoha vychytávek pana Stávka (takových totiž ve svém vinařství má několik a ani se nedivíte, když vidíte jeho absolutní zapálení pro svou práci).  Takovýchto vajíček je na světě pouze 10. Díky zvláštnímu, nepřehlédnutelnému tvaru těchto sudů má lepší aerodynamiku oběh kvasnic při výrobě vína. Víno si tím získá více ze své odrůdovosti (tzn. více chutí i vůní typické pro danou odrůdu).

Po prohlídce sklepa jsme se přesunuli na „menší“ občerstvení do degustační místnosti, kde jsme byli obsloužení pečeným masem, paštikami, sýry, uzeninami, koláčky,…hmmm…!!! Podotýkám vše domácí nebo od souseda od vedle. Debužírující blaho!

DSC_7395

Když jsme si nacpali bříška a osvěžili se dalším vínem, zavedl nás Honza do historického desátkového sklepa s názvem Hulatův. Ten se nachází ve sklepní uličce Za humny (pár kroků od vinařského dvora pana Stávka). Hulatův sklep je nejstarší sklep v obci. Jeho vznik se píše už do 18.století a sloužil jako místo pro výběr desátků v obci. Dodnes si tato památkově chráněná budova zachovala svůj původní zjev. V 18m dlouhém sklepě s podlahou z dusané hlíny a stěnami porostlými silnými vrstvami ušlechtilé sklepní černé plísně na vás dýchne historie. V tomto sklepě si pan Stávek uchovává svoji pýchu. Fortifikovaná vína, které jsme na místě samozřejmě museli ochutnat. Honza nám je, jak jinak, tahal ze soudků koštýřem. Dovedete si představit typičtější obraz vinaře ve sklípku? Moje vinné srdéčko plesalo 🙂

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Celou návštěvu u pana Stávka pak završila moje sabrage sektu. Sabrage se provádí obvykle šavlí, kdy jí useknete hrdlo lahve. Moje sabrage proběhla po moravsku rýčem 🙂 (myslela jsem, že to byla motyčka, ale prý to byl rýč… holt holka z Prahy:) ) Netypické, ovšem byla to výzva, kterou jsme zvládla se ctí 🙂

Víkend na Moravě u vinařů bývá vždy zážitek a nám se i přes počáteční překážky, které nebyly v plánu skvěle vydařil. Když budete mít cestu kolem Gotbergu, nebo vinařství pana Stávka, doporučuji je navštívit.

Jen chci na závěr upozornit, že v článku nejde o reklamu. Vše se zkrátka tak krásně povedlo 🙂

Text je chráněn autorskými právy!!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s